Další večer s tužkou sedím,
na zamračené nebe hledím,
vynadívat se nemohu
na šedo-černou oblohu.

Tak je to už třináct dní,
co verše píšu večerní,
ne že bych měl motivaci
ale psát je lepší než být v práci.

Nejen vzhled, ale i srdce čisté,
není to lichocení, jsou to věci jisté.
Jen ti co lásku k druhým nevidí,
zlí jsou a druhým závidí.

Ty, kdož nerad lásku dáváš,
srdci klidu nedopřáváš,
jsi jen klasem v silném větru,
jsi jak na pláži v silném svetru.

To světlo ve tmě sítí
a tma jej nepohltí,
v něm je život lidí,
co zlo provždy zhatí.

O spravedlnost usiluj,

lásku v sobě vybuduj,
bojuj dobrým bojem víry,
a v pokoře neměj díry.

Nebraň se svůj život žít,
lásku ve svém srdci mít,
neboj se jí srdce dávat,
ve svých citech neustávat.

Nenadávej na zklamání,
nechtěj to, co není k mání,
všude plno kvítí kvete,
nechtěj to, co hlavu plete.

Srdce otevřené lásce měj,
na ni se dál usmívej,
chtěj jí dát i modré z nebe,
láska potká mě i tebe.

Nenechávej si zadní vrátka,
nedůvěra není sladká.

Copyright - Roman Fojtík (2015)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.