Takový a makový,
nebo též Claudius koktavý,
i různými dalšími jmény mě zvali,
které si k oslovení mému brali.

Toto věru není první kniha moje,
já často vydával se do literního boje,
dějiny v Římě v mládí studoval
a znalost psaní rozličného budoval.

Nechť tebe nepřekvapí můj zralý sloh,
já zkušeností již mám víc než stoh,
věř, že já Claudius jsem osobně a žádný kronikář,
či tajemník jeho, či básníkář.

Co píšu tady jest historie má,
je to historie důvěrná.
Co odkryji ti v listech tady,
nezveličí jen mé vlastní vnady.

Vše v upřímnosti, vpravdě odhalím,
ne vše je ke cti, svěřím se i s tím zlým.
Proč svěřiti se chci a komu?
Co mě vede k dílu tomu?

Píšu knihu pro potomky a pravnuky v nedohlednu,
píšu pro vás, generace budoucí, do kterých neprohlédnu.
(v dálkách, do kterých nedohlédnu)

---------------------------

Téměř osmnáct let to může být,
já Kúm v Kampánii rozhodl se navštívit.
Tam hora Gaurus se tyčí a tyčila,
na ní ve skalní jeskyni Sibyla.

Tam vždy nějaká Sibyla,
s pomocnicí sídlila.
Sotva jedna zemře druhá po ní nastoupí,
a pořadí další Sibyly tak zastoupí.

(sotva Sibyla zemře, pomocnice po ní nastoupí)

Některým Apollón nedá léta věštbu žádnou,
ani slovo, větu kloudnou, pádnou.
Jiným zřejmě inspirací Bakchus více je,
když vidno je jak pití holduje.

Než k Sibyle mě pustili a před ní moh jsem stát,
já musel za oběť býčka a ovci dát,
býčka Apollónovi a Artemidě,
jak řečeno mi bylo po poradě.

Jeskyně byla v tvrdé skále hloubená,
příroda prosincová a studená,
stoupalo se chodbou strmou klikatou
a netopýrů plno nad hlavou.

Já přestože šel tam v přestrojení
Sibyla odhalila mne v mém utajení,
snad mé koktání mě prozradilo,
které k poznání mě ji navodilo.

Již od dětství jsem koktal silně
a na jazyk svůj si šlapal,
později učitele řečnictví jsem měl,
abych ústy slova správně lapal.

Nebyl problém, když na příležitost veřejnou jsem se připravil,
běda mi však, když do vod neznámých jsem se vypravil.
V rozčilení jsem si o jazyk zakopával,
v nepředvídatelném jsem slova špatně skládal.

A to právě (rovněž) stalo se mi u Sibyly,
že jazyk zradil a mluvil jako nahodilý,
Vstoupil jsem do jeskyně vnitřní,
kam nevniklo ani světlo jitřní.

Když po čtyřech jsem se dotápal po schodech,
spatřil jsem Sibylu a na chvíli ztratil dech.
Vypadala více jako opice, než jako žena,
na židli v jakési kleci pod stropem byla zavěšena.

Do rudé řízy oblečena,
bezzubá ústa do úšklebu našpulena,
kolem vládl jenom smrti puch,
místnost osvěcoval jen rudý pruh.

Já vymáčknul jsem pouhé pozdravení,
později zjistil, že postava už dávno živá není.
Oční víčka sklíčky podepřená,
aby zářily zezadu postříbřená.

Tato stará Sibyla – Deifobé byla,
která do sto desíti let žila.

Před Deifobé jsem v strachu pár chvil stál,
jako věčnost mi tento čas připadal.
Konečně pak pravá živá Sibyla
se přede mnou zjevila.

Nová sibyla Amlathea se jmenovala
a dosti mladá ženská to byla.
Krásný obličej, vysoké čelo,
které nepříčetný výraz mělo.

Roztřásla se mi kolena,
neschopen říct slova správně zvolená:
„Ó Sib Sib Sib“, dralo se mi z hrdla,
jí však zamračením tvář ztvrdla.

„Ó Clau Clau Clau“, opičila se po mě,
zahanbilo mě to a já si vzpomněl,
na co že zeptat jsem se chtěl,
že s prázdnou hlavou bych nerad odešel.

Tak s námahou jsem z úst svých vypravil,
co dříve jsem si připravil,
„Ó Sibylo, já přicházím se ptát
na osud svůj a jak dopadne Římský stát.“

Tvář změnila se , tiše sténala,
ve vytržení po dechu (vzduchu) lapala.
Dveře bouchaly, na chodbách to svištělo,
světlo červené najednou zmizelo.

Ona hlasem boha promluvila,
verše, které řecky vyslovila:

„Město, jež punská kletba týrá
a jemuž zlato hrdlo svírá
zví, co je hrůzy plná míra.

Z živých úst vzletí roje hmyzí
a vlastní tvář mu bude cizí
až přijde smrt a všechno zmizí.

Dnů padesát tři, deset jar
a Clau-Clau-Clau dostane dar
touhu všech lidí, jeho zmar.

Bez přátel, které by měl rád
koktavě bude klopýtat
breptat a sám se cestou brát.

Až zmlkne, odvát v jiný svět,
tak za devatenáct set let
lidé mu budou rozumět.“

Pak bůh jejími se zasmál ústy,
libý, přesto strašlivý zvuk – hustý.
Já hluboce se uklonil a rychle pryč jsem spěchal,
chyba, moje chyba, opatrnost jsem tam nechal.

Na schodišti po stupních pobořených,
v patách jsem měl její smích.
Pádem ze schodů jsem rozbil si koleno i čelo,
pak bolestí pryč se mi jen belhat chtělo.

Po letech teď jsem kněz, vědec a historik zkušený
a nejednou Sibylskými knihami učený.
Jsem schopen její verše přeložit,
význam celkem spolehlivě vyložit.

Punskou kletbou Sibyla narážela,
jak Římská zem Kartágo poničila.
Už dávno nás stíhá kletba boží,
že přísahu přátelství zničili jsme meči, noži.

Přátelství Kartágu jsme přísahali,
že Řím domovy jim nevypálí.
Rovněž ochranu jménem bohů našich,
mezi nimi Apollóna, což závazné Římanům je v uších.

Pak Kartágo Řím dráždilo,
jak z pohrom druhé války se zpravilo.
Tak vlákali jsme Kartágo do války třetí a zničili,
pole solí oseli a lidi jejich vraždili.

Zlato, které se Římu v hrdle příčí,
hlavní nástroj kletby, který ničí.
Zalyká se posedlostí po penězích Řím,
je pánem nad středomořským bohatstvím.

Obchodní zmizel Římu sok,
teď z Římana chamtivý je cvok.
S bohatstvím sem lenost, krutost přišla,
cestou další jiný zlořád našla.

Dar, který všichni chtěli, já však ne,
dostal jsem věru jak je napsané.
O tom dočte se tu každý včas,
když otočí list zas a zas.

Slova, že lidé mi budou rozumět,
nechápal jsem roky až do nynějších let.
Dnes chápu vtom psáti toto dílo,
aby odkaz potomkům, dědictví v něm žilo.

Věštbu dal mi Apollón,
o naplnění ať stará se on.

----------------------------

Abych dobu událostí těchto přesně stanovil,
bude dobré říci, kdy jsem se narodil.
To jest v 744. roce po založení Říma Romulem.

--------------------------------

Otec mi zemřel, když byl jsem ještě malý,
jak kruté pro ty, co rodiče nepoznali.
Já víc a více chtěl ho znát,
těch , co ho znali, snažil se doptávat.

Pevnější pro mě byl příklad otce mého,
pevnější pro mě než pro jiného.
kromě Germanika bratra mého,
otci jako vejce vejci podobného.

O životě otce chtěl jsem práci psát,
babička Livia rozhodla se mi to zakázat.
Já přesto o něm materiál sbíral dál,
v naději, že jednou bych to dodělal.

-----------------------------

Kdybych vyprávění mohl začít své
a hlouběji minulostí nebyl nucen vracet se,
udělal bych to a rád,
ale tím ochudil bych vás snad.

O bábě Livii se musím rozepsati šíře,
jí týká se minulost ve větší míře.
Také o dalších mého císařského rodu,
abych naléval vám čistou vodu.

Můj děd z Claudijského rodu pocházel,
to z pramenů historických jsem vycházel.
Rodiče mu jméno Drusus Nero dali,
tak ho také mnozí lidé znali.

Věřil, že Julius Caesar bezpečí a mír zajistí
pro Řím, v těžkých dobách nejistých.
K Caesarově straně se přidal,
aby zaň i svůj život vydal.

Sotva však pojal podezření,
že Julius směřuje k tyranii.
Kariéry v Římě se sám vzdal,
o hodnost pontifika si zažádal.

V této funkci odebral se do Galie,
tam vysloužilců zakládal kolonie.
Po vraždě Julia se vrátil,
přátelství Augusta však ztratil.

Z Říma proto uprchnouti musel
a ve zmatku, který potom všude visel,
přikláněl se na jednu, či druhou stranu,
která zrovna byla v právu.

Až nabyl přesvědčení,
že Augustus tyran není,
že Juliu vázán věrností
pouze vraždu otce mstí.

S babičkou Livií se v Římě usadil,
dvouletý Tiberius s nimi byl.
Do občanských válek se nezapojil
a kněžskou službou se spokojil.

Livia z Claudiů nejhorší byla,
intrikami svými jenom žila,
když do Drusa hučela, aby se králem stal,
on řečem jejím odolal.

Marcus Antonius a Augustus
a bohatý patricij Lepidus
o vládu se dělili
jak ze své síly uměli.

Prý rozkmotřiti se ti tři mají,
ať řádně se pohádají,
pak Drusus Nero z moci své se králem stane
a získá místo uznávané.

Drusus republikán byl
a vládnout Římu nemínil,
řekl, že s Livií se rozvede,
pokud řeči tyto ještě povede.

Livia necekla a na oko se podvolila,
tímto láska jejich se však uhasila,
teď přemýšlela jak po Drusovi
roznítit vášeň v Augustovi.

Augustus byl mladý, vznětlivý,
Livia zjistila jeho záliby.
Sama ještě krasavice byla,
v době, kdy s Drusem žila.

Livii sedmnáct tehdy bylo
krásná mezi těmi, co jich kolem žilo,
Augustovi o devět let bylo více,
ona lstivá byla, lvice.

Augusta jako lepší nástroj si vybrala,
pro ctižádost, kterou mívala.
Antonius pro ni nebyl vhodný,
ani Lepidus – moc silný, rozhodný.

Augustus už jednu ženu, Scribonii, měl,
kterou z rozumu si bral, než že by ji chtěl.
Livia si ho zajistila,
řekla že žena nevěrná mu byla.

Augustus se s ní rozvedl,
a dceru právě narozenou, Julii, od ní odvedl.
Nepídil se, zda žena je nevinná,
uvěřil Livii, že byla nevěrná.

Pak Livia za Drusem Nerem šla,
aby se sním rozešla.

„Druse, ty se mnou se rozveď
a osobu svou si odveď!
Ty nejsi otcem děcka mého,
já nechci muže zbabělého.“

Dítě jeho věru bylo,
Livia, chtěla, aby se to nevědělo.
A tak Livia tvrdila,
že lásku jinému svěřila.

Drusus velice byl ohromený,
že Augustus je přítel jeho ženy,
došel k závěru, že Livia ho sváděla
a že proti kráse její málokdo co nadělá.

Ať to tak či jinak bylo
v Drusovi se uklidnilo,
Augustovi to za zlé neměl
a k čestné svatbě ho přiměl.

„Jestliže ji miluješ a máš ji rád,
vše v počestnosti musíš vykonat,
Vezmi si ji ať slušnost se dodrží,
ožeň se s ní jak náleží.“

Když uvědomím si že drusus ji měl rád,
musím čest jeho památce uchovat.

Jen co Drusus, otec můj se narodil
a chůvou jak zvykem bylo se odstavil.
S Tiberiem vychováván byl,
který o čtyři roky dříve se narodil.

Pak Augustus k Drusovi Nerovi dal je oba vychovávat,
k vzdělání vést, hned jak začaly děti chápat.
Místo, aby Drusus Nero svěřil je učiteli,
za učitele jeho osobně měli.

Nenávist k tyranii, oddanost cnosti
vštěpoval jim do sytosti.
Když tohle Livia zjistila
strašně se na Drusa zlobila.

Nechtěla v tomto duchu je učit,
tak rozhodla se zakročit.
Drusus zemřel záhy,
aniž někdo našel vrahy.

To zrovna obědval a se  známými se bavil,
podezření bylo, že jídlo někdo otrávil,
záležitost se rychle ututlala,
protože Livia s Augustem tam byla.

Marcus Antonius na východ proti Parthům se vypravil,
u Kleopatry se cestou zastavil.
Přestože manželku již měl,
Kleopatře se více nakláněl.

Ženou mu sestra Augustova byla
Augusta ta zpráva zarmoutila,
ještě více dopis, který Octavia dostala,
když na pomoc Marcovi se vydala.

Vydala se za ním druhým rokem,
aby pomohla mu s válečným sokem.
Dopis v půli cesty ji zastihnul,
v něm Antonius návrat pokynul.

Nařizoval chladně, aby domů se vrátila
a domácích věcí si hleděla
vojáky a peníze však přesto vzal.

Kleopatrou puzen Antonius ženy se vzdal
rozvodový list jí poslem dal.
Augustovi válku vyhlásil

Lepidus, ten sice ještě žil,
zajatec a neškodný však byl,
donucen Augustovi prosit u nohou,
zda života jeho ušetřit nemohou.

Souboj mezi nimi krátký byl
u Aktia Augustus ho porazil,
Antonius do Alexandrie utíkal,
tam vlastní rukou si život vzal.

Kleopatra, ta si také život vzala,
když viděla, jak situace vypadala.
Augustus stal se vládcem Říma, jak Livia chtěla,
po čem toužila léta teď měla.

Octavia dál vychovávala své děti,
i Kleopatřiny, které směla míti.
Octavia dvě dcery měla,
z nich Antonia mladší mi matkou byla.

Augustus vládl světu,
Livia Augustovi vládla,
teď dozvíte se,
jak to vlastně zvládla.

Lidé se divili, že děti nemají,
když Livia s Augustem neplodnost neznají,
Livia již matkou byla,
vždyť Tiberia a Drusa porodila.

Augustus, ten rovněž otcem byl,
proto řeč o neplodnosti vyvrátil.
Přesto jejich manželství nedošlo naplnění,
pravda je taková, že jí věřit lehké není.

Augustus u jiných žen
mužností svou obdařen,
když o styk s Livií se pokoušel,
impotenci záludnou zakoušel.

Jen jediný důvod možný,
že Augustus byl v srdci zbožný,
věděl, že manželství s Livií je bezbožné,
tím nervový systém provedl mu nemožné.

Nervový systém vyvolal zábrany,
Augustus před Livií v posteli byl bezbraný,
Livii to nevadilo,
k účelu jinému manželství posloužilo.

Livia Augusta jen jako nástroj moci chtěla,
ne jako milence, jí impotence nevadila.
Zjistila jak použít své ženské zbraně,
ovládat ho a tlačit na něj.

Augustovi stále vyčítala,
jak Drusa vroucně milovala,
jak od něj Augustus ji odlákal

….

Marně se Augustus bránil,
že u jiných žen je jako Herkules,
že je vášnivý milenec
a ne vykleštěný pes.

Buď tomu věřit odmítla,
nebo tvrdila, že vyplýtvá
v postelích kam nepatří,
tím, co náleží jen jí.

Hanba a neuhasitelná vášeň ji poutala více,
než kdyby ukojena byla jako lvice,
více než kdyby ukojena byla každou noc,
víc než kdyby dětí mu dala víc než moc.

A tak o zdraví se mu starala
a věrnost svou mu chovala
v podtsatě smyslná nebyla
a po moci leda bažila.

Dávali oba pozor, aby se nerozkřiklo,
co v soukromí za svazek jim vzniklo.
Pozor veliký si dali,
aby soukromí si uhlídali.

Zato cítil vděčnost k ní velikou,
že nechal se jí řídit pod rukou,
v soukromých i veřejných věcech ho ovládala
pevně v rukou všechno měla.

Augustus Marcella si oblíbil,
syn Octavie z prvního manželství to byl.
Augustus jej adoptoval
za syna pak považoval.

Augustus správní úřady různé mu dával,
na které věkem ještě nedozrával
svou dceru Julii za ženu mu dal

….

V Římě vládl názor všeobecný,
že Augustus jej chce dědicem svým,
Livia proti adopci nic neříkala,
ba zdálo se, že se radovala.

Nikdo nepochyboval, že je mu nakloněna,
Livia, tato zlá úlisná žena.
Přesto Augustus na její popud ho povyšoval
a novými záležitostmi pověřoval.

Druhý nejmocnější muž v Římě byl
Agrippa, který v bezvýznamném rodě se narodil.
Augustův nejstarší přítel,
na souši i na moři schopný velitel.

Dosud Livia se snažila,
aby přátelství Augusta s Agrippem držela,
Agrippa ctižádostivý jen do určité míry
nesnažil se, aby přátelství si znevážili.

Nikdy Agrippu nenapadlo soupeřit
a Augustovi vládu vzít,
jen o jednu poctu stál,
aby Augustus spolehlivým ho nazýval.

Agrippa vědom byl si svého původu,
Livia tím více měla důvodů,
aby řádně Agrippu pokořila,
vždyť ona přední patricijkou byla.

……………

Když Antonius svržen byl i jeho síla
v senátě inscenace se odehrála
Augustus, Maecenat, Agrippa se uradili,
tři role si přidělili.

Augustovi Agrippa radil ať vládu nepřijímá,
ať se o ni vůbec ani nezajímá.
Maecenas námitky měl vyvrátit,
aby senát Augusta chtěl k vládě donutit.

Senát jednal tak jak si mysleli a s nadšením
Augusta pověřili vedením.
Agrippa prohlásil, že Augustovi věrně sloužit bude
pokud vláda jeho nezvrhne se v tyranii všude.

Co přijal Augustovi Agrippa přijal i lid
pro římskou říši tím byl klid.
tak Agrippa za bezpečnou mez byl brán
proti tyranii za hranici považován.

…..

Livia v Agrippovi vyvolat chtěla žárlivost,
aby na Marcella dostal zlost.
Agrippa však čestný byl,
k podlosti on by se nesnížil.

Agrippa otevřeně prohlásil,
že Augustovi sice oddán byl,
ale jako vlastenec prý nedovolí
aby monarchii jako dědičnou brali.

To už Marcellus jako Agrippa oblíbený byl
a každý snažil se, aby se mu zavděčil.
Kdyby dědicem Augustovým snad měl být,
každý budoucnost si chtěl zajistit.

Jednou Augustus se lehce nachladil
s čímž docela rychle by si poradil,
avšak prudce se zhoršil stav jeho,
věru nehrál nemocného.

Livia osobně se o něj starala
vlastnoručně připravené jídlo dávala.
Augustus zvracel a žaludek měl slabý
zdravotní stav velice měl chabý.

Že smrt se blíží pochopil, slábnul,
tedy ustanovit měl, kdo by vládnul.
Nástupce měl by jmenovat,
pečetní prsten věnovat.

Choroba soudnosti ho zbavila
Livia na prosbu jeho mu radila
Agrippu za nástupce označil
a senát o rozhodnutí přesvědčil.

Většina Říma se divila,
čekali, že vybere Marcella.
Od okamžiku toho se uzdravoval,
horečka klesla a žaludek se zotavoval.

Marcella očividně zdrtilo,
že s jeho nástupnictvím počítáno nebylo.
Ještě dvaceti let nedospěl,
na svůj věk snad více než moh chtěl.

Neúměrně sebevědomý byl,
to Augustus chováváním svým vybudil.
Augustova přízeň v něm pěstovala,
to, co nyní vyvoplala.

Na veřejné hostině Marcellus se choval
tak, aby Agrippu provokoval.
Agrippa jen stěží se ovládal,
každý Marcellův přívrženec za slabost to pokládal.

Hrubě Marcellus se choval,
přívrženců svých odvahu vystupňoval.
Agrippu štvala troufalost ta velice,
zabránit však chtěl také panice.

Vždyť ze srážek jejich vzniknout mohl dojem,
že handrkují se nedůstojným bojem.
Kdo po smrti Augusta bude z nich
nosit prsten pečetní na prstech svých.

Agrippa přál si, aby občané pochopili,
že Marcellovi přívrženci toto natropili,
z Říma prý že odejde
a hádkám dalším předejde.

Agrippa Augusta požádal,
aby správcem Syrie ho jmenoval.
O sporu s Marcellem neřekl mu nic,
z Říma odejet chtěl čím dál víc.

Přátelství k Agrippovi
či otcovská láska k Marcellovi
Augustus situací znepokojen
a hádkami nespokojen.

Augustus s odjezdem Agrippovým souhlasil
a s rozumnými důvody se vytasil
o vrácení zajatců od Parthského krále
výhodných obchodech a tak dále.

Agrippy dotklo se mnoho,
že Augustus chytil se toho,
chladně o věrnosti Augusta ujistil
a věci na cestu si zajistil.

Přestože vyjel do Sýrie,
nedojel do provincie,
na ostrově Lesbos zůstal,
do Sýrie zástupce poslal.

(1)

Marcellus do městské správy zvolen byl
a této své hodnosti využil,
velkolepé lidové hry uspořádal,

Přes divadla plachty se napnuly,
aby proti slunci chránily
i celé Forum přeměnilo se v stan,
Marcellus nešetřit na tom byl odhodlán.

Na tyto stany látkou nešetřil
a po hrách roztříhat ji poručil,
rozdat občanům na šaty a ložní prádlo,

Z afriky dal dovézt spoustu zvěře dravé
a zápasy mezi zajatci a bojovníky konal pravé,
Augustus i Octavia štědře přispěli
na výlohy, které Marcellovi sílily.

Dva dny nato Marcellus onemocněl,
stejné příznaky jako Augustus měl,
při chorobě, která nedávno ho oslabila
a málem Augusta udolala.

Lékař Musa k Marcellovi povolán,
dříve chudý, teď bohatý a slavný pán.
Augustus bezmezně věřil
ve schopnosti Musa, který jimi se čeřil.

A tak Augustus nemoc bral na lehkou váhu
a v pokračování her měl snahu,
Livia Musovi pomáhala

Ač Musovu péči měl
Marcellus zemřel.

Marcellovou smrtí Julia se uvolnila
 

Protože v Římě zvedla se vlna odporu,
Livia hledala oporu,
Augustus na cestě právě byl,
on do východních provincií se vypravil.

V Athénách zpráva ho zastihla,
Livia situaci zvládnout nemohla,
prý v Římě je to stále horší
a žádost po nastolení republiky se vrší.

Augustus z Lesbu Agrippu povolal
a v přátelství jejich se odvolal,
že musí získat důvěru veřejnosti
a na svou stranu zvrátit štěstí.

Agrippa křivdou se však užíral,
nadšený nebyl, když Augustus ho vyzýval,
proč Augustovi by teď pomáhal,
když před třemi roky na Lesbu nechat ho neváhal?

Maecenas cestoval s Augustem,
ten ptal se zda promluvit může s Agrippem.
Augustus souhlasil a na cestu ho poslal,
Maecenas Augustovo pověření dostal.

Agrippu na ostrově Lesbu vyhledal,
a nesvár lehce urovnal,
Agrippa Marcellovu sestru měl

(2)

Agrippa s Augustem do Říma se vrátili,
Agrippa rozvedl se a vzal si Julii,
lid svatbu uvítal s radostí,
slavila s pompou a štědrostí.

Agrippa rovněž dokončil jednání
o vojenských odznaků vydání,
Římané orly legií v úctě měli,
snad jim než sochy bohů dražší byli.

Ještě devět let s nimi měl být,
než mohli se bez služeb jeho obejít.
Potom zemřel však náhle
ve svém venkovském sídle.

Augustus tou dobou v Řecku pobýval,
proto tělo k ohledání nikdo nevydal.

Tiberius oženil se s Julií,
tím usnadnil vše Livii,
Vipsanii miloval,
k Julii lásku nechoval.

Tiberius již v mládí plešatý,
měl obličej dosti uhratý.

 

 

Copyright - Roman Fojtík (2014)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.