Mnoho se napsalo,
co psát bych měl já více?
Že přišlo světlo na zem,
ta krásná jasná svíce.

Mnozí snahu měli sepsat
vše čeho svědky byli,
též vydávám ti svědectví,
jak předci naši žili.

Nejsem básník, muzikant jsem,
neohrnuj nad mnou nosem.
Uvěřil jsem svědectvím,
že pravda je to, teď už vím.

Už proroci v dobách o něm mluvili
a jediný den jeho vidět toužili.
Avšak slovo, ač veliký má užitek,
nevystihne tvůj osobní zážitek.

Teď sedni si a poslouchej
a uši Slovu otevřené měj.
A vše věrně ulož do srdce,
ať Jeho máš vždy po ruce.

Za dnů krále Heroda,
co Judeou sám vládnul,
žil kněz jménem Zacharijáš,
ten s Alžbětou žil a stárnul.

Oba byli spravedliví
a před Bohem bezúhonně žili
dle Božích příkazů a stanovení
ač bezdětné manželství měli.

Když Zacharijáš službu konat měl,
do Pánovy svatyně sám šel.
Venku stáli malí i velicí,
byl to zástup se modlící.

Tu ukázal se mu anděl Páně,
stojící od oltáře na pravé straně.
Když Zacharijáš ho uviděl,
zděsil se a velkou bázeň měl.

Anděl řekl: "Neboj se, Zacharijáši,
tvá prosba byla vyslyšena,
ty a tvá Alžběta,
budete míti syna.

Bude od Pána  našeho vám dán,
vy dáte jemu jméno Jan.
Mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu,
obrátí je na Hospodinovu stranu."

"Jak poznám ten čas?
Vždyť už oba jsme staří.
Jak  poznám,
kdy Pán nám syna svěří?"

"Já jsem Gabriel
a před Bohem naším stojím,
od Něj jsem byl poslán,
Jeho slovo mluvím.

Avšak, že jsi neuvěřil,
tak teď právě oněmíš,
až do času, kdy nastane
to o čem ty teď už víš."

Když tedy z chrámu vyšel,
dával lidem znamení,
že je právě němý
a že měl v chrámu vidění.

Po těch dnech Alžběta počala
a pro sebe si říkala:
"To Pán se ke mně sklonil
a pohanění mých mě zbavil.“

Předpověď narození Ježíše

Když v šestém měsíci byla Alžběta,
byl Gabriel poslán do Nazareta
k panně zasnoubené Josefovi,
oba byli z rodu po Davidovi.

Řekl jí: "Buď zdráva, ty,
milostí zahrnutá“,
ona zarazila se,
co znamená ta věta.

"Neboj se, Marie,
ty počneš, syna porodíš,
trůn Davida dostane,
a jméno bude Ježíš."

"Jak může se to stát?
Vždyť nežiji já s mužem.
Jak my ženy takto
dítě míti můžem?"

"Duch na tebe sestoupí,
moc Jeho tě zastíní.
Vždyť u Boha vše možné je,
co myslí lidé, že není."

Narození Jana Křtitele

Když přišel čas a přišla hodina
Alžbětě rozrostla se rodina.
Ona porodila syna,
co zaslíbený byl od Pána.

Že jméno bude po otci,
to lidé kolem čekali.
"Vždycky to tu bývá tak."
jim celou dobu říkali.

Zacharijáš tabulku si vzal,
a chvíli něco na ni psal.
Napsal jméno, které chce mu dát,
že Janem bude každý syna zvát.

Hochu dali jméno Jan,
jak rozkázal jim jejich Pán.
Lidé však se tomu divili,
avšak Hospodina záhy chválili.

Zacharijášova ústa se uvolnila
a Boží moc mu mluvit dovolila.
Pak padla bázeň na vše v okolí,
a dlouho lidé o tom mluvili.

Chlapec rostl,
rostl a na duchu sílil
a Pán byl s ním,
jak v minulosti slíbil.
A na poušti pak odděleně žil,
do dne kdy před Izrael vystoupil.

Nyní do doby se přenesem,
kdy Augustus bavil se soupisem.
Kolik lidu má, to vědět chtěl,
kolik v říši své má těl.

Každý měl se tedy zapsati,
tak počali se lidé scházeti.
Také Josef zapsati se šel,
do Betléma odkud odešel.

Josef vzal sebou Marii,
co byla jemu zasnoubena.
Právě dítě čekala
a jeho měla býti žena.

Když však tam se spolu dostavili,
tak Mariiny dny se naplnily.
Ona prvního syna porodila,
ovinula jej a do jeslí položila.

Nebylo ničeho než pouhých jeslí,
protože místa pod střechou nenalezli.

A v krajině této i pastýři pobývali,
pod nebem svá stáda hlídali.

Náhle zničehonic tu anděl Boží stál,
pastýřů zmocnila se bázeň obrovská.
"Nebojte se“, anděl řekl jim,
velikou radost vám teď zvěstuji.

Dnes vám Spasitel se narodil,
toto ať vám bude znamením:
dítě v plenkách, abyste nalezli,
a položené bude do jeslí."

Vzápětí, když anděl vrátil se do nebe,
řekli pastýři tu pro sebe.
„Do Betléma se teď vydejme,
co stalo se tam, sami poznejme."

Spěchali a Marii i Josefa nalezli
a děťátko položené do jeslí.
Když je tady uviděli,
co jim bylo řečeno o dítěti pověděli.

Ti, kdo pastýře uslyšeli,
žasli nad tím, co jim vyprávěli.
Ale Maria to v mysli zachovala
a v sobě o tom zvažovala.

Pastýři pak vrátili se zpět,
a Boha chválili za to,
co mohli uvidět.

Osm dní od Ježíšova narození,
nastal čas k jeho obřezání,
Marie jméno Ježíš jemu dala,
které již dříve od anděla znala.

Po pár dnech Jeruzalém navštívili,
aby před Boha předstoupili.
Jak psáno bylo zákonem,
že prvorozený má být zasvěcen.

A aby podle zákonného stanovení,
dvě hrdličky dali jako dar obětní.

Zde také Simeon přebýval;
on spravedlivý byl a zbožností oplýval.

Od doby, kdy Tiberius
římským císařem se stal,
patnáct roků uplynulo,
čas nám plynul dál
(Od doby, kdy Tiberius,
stal se římským císařem,
patnáct roků uplynulo,
událo se mnoho změn.)

Pontius Pilát
Judsko spravoval
a v Galileji
Herodes byl král.

Jan chodil po Jordánu,
kázal: "Pokání čiňte!
A pak z víry na znamení
pokřtíti se dejte."
Lidé plni nadějí
se vyptávali na Jana.
zda Mesiáš, ten zaslíbený.
poslán není od Pána.

Jan se bránil: "Nejsem to já!"
že je pouze vodou křtí.
Ten co po něm přichází prý,
ohněm vše si pročistí.

"Lopata je v Jeho ruce,
On pročistí svůj mlat,
pšenici si shromáždí,
plevy oheň bude žrát."

Různě Jan lid napomínal,
kázal radostnou jim zvěst,
a na důkaz očištění
přijmout Janův Boží křest.

Mezi lidmi přišel Ježíš,
aby ke křtu přistoupil.
modlitbu si do úst vzal,
když pak z vody vystoupil.

V podobnosti holubice
svatý Duch naň sestoupil,
a z nebe se ozval hlas:
"Tebe jsem si vyvolil."

Ježíš začal konat dílo,
když měl asi třicet let.
Bůh v Něm vedl velký souboj
o tento náš svět.

Ježíš veden Duchem svatým,
na poušť potom odešel,
tam Ho satan po čtyřicet
dní a nocí pokoušel.

Jeho rodná Galilea
místem návratu pak byla,
pověst o něm mezi lidmi
v okolí se rozšířila.

V Nazaretu, kde vyrůstal,
v sobotu v synagoze vstal.

Jednou tlačili se na něj lidé
aby slyšeli, jaké Boží slovo přijde.
Na břehu jezera to stál
tam dav se k němu prodíral.

Na břehu dvě lodi uviděl
k rybářům, co prali sítě, šel.
Jedna z lodí Šimonova byla,
k té Ježíšova noha zamířila.

Šimona pak poprosil,
aby od břehu odrazil.
A tak posadil se v jeho loďce
a učil své malé stádce.

Když přestal mluvit, řekl Šimonovi:
„Zajeď na hlubinu, ukážu, jak ryby se loví.
Tam spustíte své sítě k lovu,
jen neboj se a věř mému slovu“

Šimon váhavě řekl: „Veliteli,
přes námahu v noci nic jsme nechytili.
Avšak na tvé slovo sítě spustím znovu.“
A jak řekl, pokynul k opětovnému lovu.

Když v poslušnosti takto učinili,
v úžasu jim ani sítě nestačily.
Znamení společníkům bylo nutné dát,
aby s pomocí mohli přispěchat.

Přijeli a obě lodi naplnili,
že se váhou skoro potápěly.
Šimon padl k nohám Ježíšovi ohromen,
„Pane, odejdi, vždyť já hříšný člověk jsem.“

Nato Ježíš řekl Šimonovi:
„Neboj, teď ukážu ti, jak lidi se loví.“
Šimon tedy s Jakubem a Janem
ihned poté co z lodi vystoupili na zem.
všechno jen tak nechali
a Ježíše následovat se vydali.

V jednom městě, kde Ježíš byl,
muž malomocný žil.

Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát,
všichni přišli, aby mohli mu naslouchat.
Z Jeruzaléma a Judska, i z pobřeží Týru,
ukázali se tu lidé, kdo měli v něho víru.
Přišli, kdo sužování byli,
mocí z něj se mnozí uzravili.

Ježíš na učedníky pohleděl,
a k slovu Božímu se měl:

„Blaze vám chudí, vaše Boží králoství je,
blaze hladovým, vy nasycení se dočkáte.
blaze plačícím, vy budete se smát,
blaze vám, co pro mé jméno budou chtít vás vymazat.

Když vás vyloučí, potupí jako proklaté pro Syna člověka,
tehdy radujte se, jásejte,
předci jejich jednali tak u každého proroka.

Ale běda vám bohatí, co potěšení máte,
nasyceni jste, ale hladovět budete.
Kdo smějete se, budete plakat, naříkat.
Chválí tě? Běda. K lžiprorokům chovali se také tak.

Vám, kdo slyší mě, říkám nepřátele milujte,
těm, kdo nenávidí vás, jen dobře učiňte.
Žehnejte těm, kdo proklínají vás,
kteří ubližují vám - za ty modlete se zas.

Tomu, kdo do tváře tě uhodí, nastav i tu druhou,
bude-li chtít plášť tvůj tak nech i košili mu svou.

Každému, kdo prosí, dávej,
co někdo vezme ti, zpět si nevyžádej.
Jak chcete, aby lidé s vámi jednali,
tak i vy k nim se mějte, aby stejně jste se chovali.

V případě, že jen ty, kdo milují vás, vy milujete,
Božího uznání v tomto nenajdete.
I hříšný člověk miluje ty, kdo milují jeho,
v tom není nic výjimečného.

Své nepřátele také milujte,
čiňte dobře, v lásce půjčujte.
Odměnu chtějte od Pána svého,
aby dobrými dětmi byli jste Otce nebeského.

Milosrdní, děti moje, buďte,
v milosrdenství Otce svého choďte.

Nesuď, abys nebyl souzen též,
nezavrhuj, neb zavržení se nevyhneš.
dávej a bude ti rovněž dáno,
jak odpustíš, bude ti odpuštěno.

Copak slepý slepého vést může,
vždyť oba slepí padnou do strže.
Nad učitele není žádný žák,
je-li vyučen, jako učitel žák bude pak.

Třísku v oku druha vnímáš,
trám v tvém vlastním nevyjímáš.
Vyjmi nejprv z oka svého,
pak vyjímej z oči u jiného.

Kdo na špatném stromě dobré ovoce hledá,
nenajde, špatný dobré a dobrý špatné nedá.
Každý strom po ovoci se pozná,
na trní nejsou fíky a hloží nedá hrozna.

Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vydá,
u zlého se zlým se člověk shledá.
Ústa lidí jen takovou řeč mají,
čím srdce jejich přetékají.

´Pane, Pane´, proč mi říkáte,

když činit slova má se zdráháte?

Kdo slyší slova má a plní je,
je stavitel co základy na skále buduje.
Když povodeň přijde, proud se přivalí,
dům se nepohne, nic ho nesvalí.

Kdo nejedná však podle mých slov,

jako bez základů staví

Když to vše posluchačům pověděl,
do Kafarnaum ježíš odešel.
Tam jeden setník otroka měl,
na němž zájem jeho záležel.

Nato šel do města, co Naim se nazývalo,
s ním šli učedníci a lidé jichž nemálo bylo.

O skutcích dověděl se Jan
od učedníků svých,
Za Ježíšem s otázkou
poslal dva z nich.

„Jsi ten, který přijít má,
či jiného máme čekat,

Důvod řeči v podobenstvích

Výklad řeči o rozsévači

Ježíšova rodina

Utišení bouře

Uzdravení posedlého v Gerase

Vzkříšení dcery Jairovy

Vyslání Dvanácti

Ježíš svolal dvanáct apoštolů,
k úkolu dal jim moc a sílu
léčit nemoci a démony vyhánět,
hlásat, že Království Boží přišlo na tento svět.

Nasycení pěti tisíců

Petrovo vyznání a první předpověď utrpení

O následování

Uzdravení posedlého chlapce

Nová předpověď utrpení

Spor o prvenství

Hněv učedníků proti samařské vesnici

O rozhodnutí k následování

Poslání Sedmdesáti

Běda nevěřícím městům

Chvála vykoupení v Synu

Podobenství o milosrdném Samařanu

Marie a Marta

Jednou, když se Ježíš modlil
učedník ho poprosil,
 Aby je jak je to správné
modliti se naučil.

„Otče náš, ty na nebesích,

buď tvé jméno posvěceno,

O vyslyšení proseb

Ježíš a Belzebul

O návratu nečistého ducha

Kdo je blahoslavený

Výroky o světle

Řeč proti farizeům

Podobenství o boháči a stodolách

O zabezpečení života

Výzva k bdělosti

Podobenství o věrnosti služebníků

O rozpoznání času

O Božích trestech

Uzdravení v sobotu

Podobenství o hořčičném zrnu

Podobenství o kvasu

O nepravých učednících

Vzkaz Herodovi

Spor o uzdravování v sobotu

O hostinách

Podobenství o hostině

O rozhodnutí pro Krista

Výrok o soli

Podobenství o ztracené ovci

Podobenství o ztraceném penízi

Podobenství o marnotratném synu

O majetku

Výroky o Zákonu

O rozluce

Podobenství o boháči a Lazarovi

Varování před svody

O odpuštění

Výrok o síle víry

O postavení služebníka

Uzdravení deseti malomocných

O příchodu Syna člověka

Podobenství o soudci a vdově

O farizeovi a celníkovi

Ježíš a děti

Bohatý muž

O chudobě pro Boží království

Poslední předpověď utrpení