Dokud vojvoda Čech žil a vládnul,
kázeň a řád neupadnul,
lidé byli poctiví a věrní,
v práci byli neochvějní.

Po Čechově odchodu již lid neměl správce,
sváry, spory nastaly, nevážil si práce.
Když zlo se stále šířilo, sněm starších se sešel,
aby nápad k vyřešení nějaký jim vzešel.

Po Čechovi lid neměl správce,
nevážil si dobré práce,
zlo šířilo se, nastaly sváry,
vzájemně vadily se páry.

Spory o dědiny a meze se dály,
mnozí proti sobě bojovali.
Sněm starších se tedy sešel,
aby nápad k vyřešení vzešel.

„Najděme si svého vůdce,
co soudil by všechny škůdce,
a nad námi aby vládnul,
aby jako Čech to zvládnul.“

Pozvali si k sobě Lecha,
ať bez vlády je nezanechá,
Ten v Kouřimi sídlil stále,
uvažoval však putovati dále.

Poradil jim soudce Kroka vyvolit,
ten pořádek zvládnul by nastolit.
Čechovu čepici dostal Krok na hlavu,
splňoval dosti jejich představu.

Byl to muž mocného rodu,
pobýval na vlastním hradu,
v majetku měl celkem hojnost,
vynikala u něj moudrost.

Krok dostal hůl Čechovu,
soudit měl lid a zajistit obnovu,
úctu jemu vzdali,

Zatím Lech dál vyslal zvědy,
zda může posunout se tedy,
kázal jít k východní straně,
hledat nové volné pláně.

Po návratu oznámili,
že úspěšně pochodili,
našli místo liduprázdné,
kde potomstv bude šťastné.

Za Odrou je země širá,
Lechův krok se tam ubírá,
vzal čeleď svou a rodinu,
šel obsadit tuto krajinu.

Zůstal tam a hrady založil,
ve veliký národ se rozmnožil,
založil Hnězdno po množství orlích hnízd
po synu nazval Krakov jedno z míst.

Krok pak vládnul českou zemí,
uctívaný lidmi všemi,
na Budči své sídlo měl,

na výuce moudra lpěl.

Za něho tu škola byla,
co bohoslužbě naučila,
v ní učili též zpěvům starým,
věštbám, kouzlům holdovali.

Tehdy kouzelnictví bylo ve vážnosti,
kdo věštit uměl, ten měl úcty dosti.
I Krok nazíral myslí v temno věků,
aby věštil taje o člověku.

Jednou na tři dny se zavřel sám,
aby budoucnost hádal tam,
modlil se a bohům oběť dal,
sám v rozlehlé síni srubu rozjímal.

Krok všechny bohy, duchy vzýval,
aby nějaký mu odpovídal,
naučení o věcech příštích chtěl,
uschoval svým dcerám vše co předzvěděl.

Pak všechny starosty si svolat dal,
aby jedno z proroctví jim odevzdal,
„Tuto nebude již déle mého bytu,
neboť Budeč dlouho nebude tu.

Jiné sídlo hledati si musíme,
místo, kde přebývati budeme.“
Na Krokova slova všichni přisvědčili,
že sídlo nové hledati by měli.

Krok posly vybral, pokyny jim dal,
ke stěhování každý se nachystal.
U Vltavy místo vyhledali,
tam společně se stěhovali.

Tam nalezli místo vyvolené,
Kde vysoká skála nad řekou se klene,
tu vystavěli pevnost Vyšehrad,
jenž v budoucnu bude každý znát.

Na Vyšehrad uvedli slavně Kroka s rodinou,
neboť on byl jejich moudrým hrdinou,
byl jejich vůdcem, byl jejich nadějí,

jeho měli z mnoha lidí prostě raději.

 

Za Krokovy vlády vrátilo se požehnání,
dařilo se chovu, dařilo se pěstování,
miloval lid moudrého vojvodu,
byl dobrým vůdcem českému národu.

Zbraně již hubily jen dravé šelmy,

klid v této krajině byl viditelný,
v míru se žilo za Krokovy vlády,
v hojnosti národ žil, netrpěl hlady.

Krok dobře vládnul dvacet tři let,
stalo se pak, že opustil svět,
popel i zbraň jeho do hrobu vložili,
na místo hned vedle Čechovy mohyly.

Po moudrém soudci tři dcery zůstaly,
Libuše, Teta, Kazi jim říkali,
s otcem svým v mládí na Budči žily,
moudrosti tam se s jinými naučily.

Jinochům kolem vždy byly středem,
nad jiné panny vynikly vzhledem,
nad luční kvítí byly jak lilie štíhlé,
spanilé, urostlé byly sestry tyhle.

Z nich Kazi mnohé býlí znala,
koření i jeho moc ovládala,
bolesti krotila svým slovem,
život vracela těm nad rovem.

Kazi po smrti otce se usídlila,
poblíž místa, kde Mže se lila,
v sídle, co po ní slul Kazin hrad,
u hory Oseku on měl stát.

Teta druhá sestra byla,
hrad Tetín si postavila,
bázeň měla před bohy,
před běsy noční oblohy.

Jim učila lid se klaněti,
k nim směřovala různé oběti,
často na horu Pohled chodila,
tam pod duby se modlila.

S největší však oddaností,
vzhlíželi mocní i ti prostí,
k Libuši dceři nejmladší,
tu všichni měli nejradši.

Libuše byla spanilá, cudného těla,
vážná, přitom chování vlídné měla,
rozšafná a jistá byla v řeči,
před ní i muži drsní polevili v meči.

S bázní posvátnou lid mluvil o ní,
že bývá Libuše u vytržení,
že věštím duchem zahořívá,
a vize budoucnosti mívá.

Po Krokově smrti lechové se sešli,
lidé, vladykové a Krokovy dcery přišly,
spolu setkali se rokovati
o tom, kdo bude dál panovati,

Svorně usnesl se všechen lid,
Libuši za nástupnici Kroka vyvolit,
do lesů rozšířil se hlahol veselý,
když domů všichni se pak vraceli.

Ač Libušín, hrad svůj měla,
na Vyšehradě se usídlila,
odtud moudře vládla lidu,
v úsilí o více klidu.

 

11.10.2013 - 1.12.2013

 

Copyright - Roman Fojtík (2013)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.