Mařenko, ty holka zlatá,
seznámil mě s tebou táta.
Říkal mi, že milovat tě,
bude vadit naší tetě.

Poprvé jsem byl jak král,
radostí se s tebou smál.
Díky tobě zase žiju,
naši známost přesto kryju

O samotě hledám koutek,
s tebou jsem pak plný choutek,
když tebe mám, zavřu oči
realita pro mě končí.

Marjánko, Marjánko, Marjánko má,
chybí mi přítomnost a vůně tvá.

Copyright - Roman Fojtík (2014)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.