Na oceánu jen vlny šumí,
řekni mi, lásko, kdo poslouchat umí,
kolem dokola jen masy vodní,
kapka jde za kapkou, jako den po dni.

Tam, kde nebe dotýká se okraje
moře končí, hladina modrá je.
V noci odráží se oči hvězd
i měsíc na chvíli chtěl dolů by slézt.

Všechny tvé příboje, tvá vlnobití,
soupeří s břehy, když měsíc svítí.
Modravé dálky snoubí se s nebem,
za tisíci mílemi setkáš se s břehem.

Do temných hlubin nesvítí slunce,
tam v slaném moři nenajdeš sumce.
Žiješ svým životem navzdory pevnině,
tajemství skrýváš, ač tváříš se nevině.

Copyright - Roman Fojtík (2014)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.