Venku prší, lítaj blesky,
podmáčí se moje stezky,
kudy budu chodit z rána,
když z cesty bude vodní vana?

A tak mi tu prší dál,
skoro jsem se rozesmál,
snad počasí se zlepší dnes
a slunce koukne z podnebes.

Venku hřmí a vítr kvílí,
meluzína měří chvíli.

Už zase se rozpršelo,
kdyby na chvíli to přestat chtělo.

Jak v tomto já ven vyjít mám?
Proč zavřený si tu připadám?

Co stát se má to určitě se stane,
ať bezvětří je a nebo vichr vane.

Copyright - Roman Fojtík (2014)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.