Košili bílou,
od milé šátek,
v pondělí ženil se,
bít se jde v pátek.

Odešel na švédy,
milá jen pláče,
krokem co opouští
nejistým kráčel.

Zelená halena
krví se zkrápí,
nejistá budoucnost,
přítomnost trápí.

Milá už nepláče,
ač chmury mívá,
pod srdcem dítě,
má míti syna.

Dlouho se nevrací,
léta jen plynou.
Proč válčí národy?
Proč mladí hynou?

Slzy už zaschly,
úsměv vystřídal déšť,
nový život začal
na světě kvést.

Synovi přibylo
už roků pár,
otec se nevrací
mlád ani stár.

Dlouho se nevrací,
léta jen plynou.
Proč válčí národy?
Proč mladí hynou?

První krůčky,
první slůvka táta,
jen marné čekání,
kdy vrznou vrata.

Copyright - Roman Fojtík (2012)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.