Štíhlé boky, dlouhé vlasy,
ona symbolem je dívčí krásy,
na ní Bůh záležet si dal,
 já nežil jsem, dokud jsem ji nepoznal.

Oči jasné, zpříma na mě hledí,
zda líbím se jí, to jen ony samy vědí,
nosánek nahoru, pusinka, co líbal by jsi rád,
jen nevíš jistě – jsi aspoň kamarád?

Jsem určitě lhostejný srdci jejímu,
mě bolí to a schovávám se světu celému,
není upřímnou, hodnou, dlouho ji takto znám,
tak jen zpívám a vyznávám svůj smutek hvězdám.

Jak ležím, probírám se životem,
kam ubíráme se, kam jen všichni jdem?
Proč jeden má štěstí víc než jiný?
A druhý spíš za život svůj se stydí?

Na holky jsem víc než vybíravý,
nemůžu si najít ten svůj objekt pravý,
špatným směrem se dívám, po nepravých očích se ohlížím,
pořád doufám, že cestu s ní si překřížím.

Nedívám se na to, co ostatní chtěj,
sex, prachy, či tělo záviděj.
Ta bohyně krásy má oči jasné,
sama Afrodita před nimi žasne.

Když podívá se, zatají se dech,
já dostanu ze sebe jen těžký horký vzdech,
když zavřu oči, cítím pohled její,
ty dvě oči i ve vzpomínce hřejí.

Vůni závidí jí kdejaká květina,
já vím, jistý jsem si ona je jediná,
když zavřu oči, její „parfém těla“ uspává,
mě na kolena každá myšlenka na ni dostává.

Bohužel, nosánek má nahoru,
vnímáš ji jako děsnou potvoru,
s krásou nesnoubí se chytrost ani charakter,
a tvoje srdce dost dostává na prdel.

Copyright - Roman Fojtík (2016)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.