Ač sedmý je dnes listopad,
já psát budu na každý pád,
už je tomu totiž deset dnů,
a básni další se já nevyhnu.

Je deset let tomu, co mohu mluvit s tebou znova,
a hledat pro tebe hezká, něžná slova.
Deset let a deset jar,
jen múza mi teď přeje zdar.

Jen múza mě teď nad vodou snad drží,
že neklopýtám slovy, která hledám stěží,
a tak píšu ti denně s nadějí,
že slova má tě zahřejí.

Občas se divím, že mám co psát stále,
že vím jak pokračovat dále,
ale ty toho jsi důvodem,
že hledám slovo za slovem.

No pro dnes konec je mému povídání,
ale zítra znovu se těším na shledání.
Tak měj se celý den zas krásně,
a mysli na mé chudé básně.

Copyright - Roman Fojtík (2015)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.