Večer čekám druhý den,
až uslyším to jedno z jmen,
až uvidím tu krásu ryzí,
mě ostych bude vcelku cizí.

Tak čím začít dnes, snad popsat ramena?
Ty víš co pro mne to znamená,
musím zamyslet se a cítit znova,
to, co kdysi cítil Casanova.

Tak touhu mám ti nahradit,
co nemáš a přec toužíš mít.
Jen přej si, dám ti to co chceš,
a vše co mám ty dostaneš.

Ne, nelžu, tobě pravdu dím,
a zřejmě to bude tím,
že věřit mohu dnes jen tobě
v této, pro nás, divné době.

Snad stálo to dnes trochu za to,
a povzbudil jsem tě dnes, zlato,
usmívej se pro mě dál
ať cítím se jako král.

Copyright - Roman Fojtík (2015)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.