Dík tobě, vstávám brzy rád,
ochoten slunce brzy uvítat.

Když vidím ho jak vychází,
tam za rybníkem nad hrází,
tak přemýšlím jak svítí samo od sebe,
a jde dále výše na nebe.

Ty pro mě jsi taky sluncem zářivým,
dnes svým citům už se nedivím.
Vím a v hlavě jasno mám,
komu svoje srdce dám.

Není pro tu, která o to víceméně stojí,
ani jinou, která sní jen o závoji.
Já tobě svoje srdce dal už kdysi,
a jiné dávat nepřeji si.

Jsem rád, že jsi, tulipánku,
ta o níž sním ve svém spánku.
Zlé sny moc už nemají,
jen bezmocně čekají.

Copyright - Roman Fojtík (2015)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.