Mě můj ostych už nebrání,
abych hlouběji ved své povídání.
Beze strachu z ponížení,
dávám všanc teď svoje snění.

Buď jen mou princeznou
a dny zlé pryč odejdou,
budem spolu noc a den,
chci být láskou zaslepen.

Jak myslím na další setkání,
už mám velmi silné nutkání,
nepřestat tě celý večer líbat,
do očí se stále dívat.

Slunce usíná, tma se víc blíží,
padá ti do klína,
na tebe koukám, plány se kříží,
rozum mě proklíná.

Copyright - Roman Fojtík (2015)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.