Jako vždy jsem ráno vstal,
abych zpěv ptáků přivítal.
Přesto, když vstanu, oni spí,
jen želvy už ví a neciví.

Na co by civěly, ty už mě znají,
stačí jim krevetky, když v sobě mají.

No a jako každé ráno,
které je mi k žití dáno,
do práce si nevolí,
chystám vejce se solí.

Od rána jen co oči vstanou,
myšlenky mi hlavou vanou,
a všechny se motají,
kolem tiše – potají.

Motají se kolem ženy,
které jsem byl přisouzený,
žena...dívka...něžné poupě,
pro klid duše hledám doupě.

Doupě kam bych hlavu schoval,
abych srdcem rozhodoval,
vymanit se z pastí lásky,
abych svobodný byl od té krásky.

Srdci svému jsem suše řekl,
aby rozumu se nezalekl.
Ať lásku má, když touží po ní,
lépe než když slz roní.

Jeden pohled do těch očí stačí,
a srdce silnějším krokem kráčí.

Ne že bych byl vycucaný,
ale vypršel mi čas pro psaní daný.
Múza odlétla, až zítra se vrátí,
dnes se mi už čas můj krátí.

Pár polibků dnes stačilo,
aby srdce při psaní se vylilo,
a tak co říci měl jsem to jsem řek,
jsem rád, že z boje jsem neutek´.

Až múza zítra mě zas políbí,
snad slova má se vytříbí,
a budu jako lepší poeta,
psát jiné verše do světa.

A tak věřte, na každý pád,
já nebudu to zdržovat,
ke spánku se chystám nyní,
jako ti, co spát nejsou líní.

Modlitbou svůj večer zakončím,
a tím se, moji milí, poroučím,
jdu volat teď ke svému Bohu,
říci mu co říct mu mohu.

Copyright - Roman Fojtík (2015)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.