A tak sním si svůj sen dál,
že nejsem chuďas, ale král,
že nejsem jejím očím cizí,
že najde ke mě city ryzí.

Je to moje píseň písní,
o té, kterou jsem si vysnil,
pro některé blázen, pro jiné poeta,
a já přitom vylívám si srdce do světa.

Jedna sklenice prázdná, další dolévám si právě,
no, ne že by psalo se mi hravě,
jen slovy v psaní lépe jde vyjádřit,
jaký uvnitř ukrývá se cit.

Možná někdo psaním lečí si deprese,
 a možná je někdo kdo mé verše nesnese,
mě jedno je to, jsem plnoletý,
a je moje věc komu nosím květy.

Deprese nemám a na mindráky netrpím,
jíst mi chutná a v noci dobře spím.
Nejsem nemocný a psychicky jsem zdráv,
no...jen nejsem chytrý jako doktor práv.

Kdo odpověď dá mi,
kdo pomůže mi najít rovnováhu,
kam ztrácí se našich srdcí dámy,
kdo odpovědět mi má snahu?

Ať vám je to či není milé,
stejně jednou přijde moje chvíle,

Copyright - Roman Fojtík (2015)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.