Pět krát pět je víc než dost
a já píšu si znovu pro radost.
Aby úsměv rozjasnil mi líce,
přestože měsíc svítí více.

Chybí mi dost něžná slova,
na které myslel bych zas a znova,
chybí mi ty provokace,
které dají chuť do práce.

Do srdce žár snad osud dých,
pro slůvek pár utichnul smích.

Před černou tmou i den se ztrácí,
kdo ptákům závidí,
když jiným zlo se nevyplácí
přes závoj chtivosti nevidí.

Temné nebe nad hlavou
a na srdci jen bolest,
vzpomínky snad uplavou,
jiné život má přinést.

Pár kroků v naději,
že lepší věci přijdou,
ona lépe chce žít raději,
snad plány jí vyjdou.

Člověk míní a Bůh mění,
to každý zná už od mala.
Proč změnit minulost nejde,
ona ptá se dokola.

Jen malé množství lásky
je v srdci víc než nic,
nejsou bohatstvím krásky
pro duše princů z Nemanic.

Za sedmero řekami
a sedmero lesy,
já ptám se osude,
kde jsi,

Touha je motor co žene tě dál,
z touhy stává se i z prince král.
Netoužit po moci, po číších vína,
čí je to, Bože, čí je to vina?

Proč nejsem jako ostatní,
co po zábavách sní,
proč je mi stále milejší,
mít v srdci chléb náš vezdejší?

Proč černá mračna,
stále v duši se stahují,
kde jen jsou andělé,
kteří nás varují?

Do náruče jejich se nejednou schoulit,
i schody do nebe vyjít pak jdou líp.

Jen černo na srdci,
v krku se svírá,
naděje jediná
ta neumírá.

Copyright - Roman Fojtík (2015)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.