Ráno jí říkám, miláčku prší,
vlastně jen kape, proč říkám to horší,
těším se, uvidím dešťovou duhu,
to mi dá k náladě vždy novou vzpruhu.

Než dojdu k autu, chytlo mě chcaní,
sousede, dobře, dík za optání,
šlápl jsem do louže, to začíná skvěle,
suchý boty dám na nohy, mokrý do prdele.

Chytni ty kraksno, co se zas stalo?
Celou noc do sání asi mi chcalo,
zavolám do práce, vemu si volno,
ráno mi začalo zas na výbornou.

Do práce nemůžu, voda je všude,
to zase zmáčenej den dneska bude,
ze stropu kape, střechou sem prší,
mě vzteklé blesky z očí zas srší.

Ve studni zvedá se i voda spodní,
ve sklepě čvachtám, jsem před povodní,
předpověď počasí sleduju dál,
hausbót, člun, ploutve, teď bych si přál.

Mraky už pokryly celičký nebe,
nad tím, co přijde, jsem zas bez sebe,
ještě jsem nespravil, co spadlo vloni,
voda mi škodí jak stádo sloní.

Ráno jí říkám, kurva zas prší,
mě práce přibývá, do výšky se vrší,
pět čísel vody po celým dvoře,
z kurníku vyřvává poslední kuře.

Voda už stoupla na čísel deset,
v hlavě mám vzteky totální reset,
sundávám holiny, leju z nich vodu,
doma teď na chvíli v suchu snad budu.

Pár pytlů s pískem, mám kolem dveří,
snad voda ustoupí už před večeří,
celý den lítám jak debil s kýblem,
do domu tahal jsem zásoby s jídlem.

V telce teď říkali, řeka se zvedla,
slzy mám v očích, sedím jak knedla,
nemůžu popadnout popátý dech,
husí mám kůži i na zádech.

Přehrada přeteklá přes přepad vodní,
živý i neživý, kdo slyšíš prchni,
auto mám pod vodou, žárovka bliká,
žena mi do peřin v ložnici vzlyká.

Voda už přetekla přes pytle s pískem,
jen koukám z okna ven se psem Cipískem.
Pod okny proplula sousedů kára,
kdo ví, jak dopadla sousedka Klára.

Žárovka zhasla, šťáva už nejde,
doufám, že brzo tma do světla přejde,
nevidím na krok, nevidím nic,
ze strachu ze tmy mě polevá hic.

Za okny mihl se světelný met,
na nohy s voláním stavím se hned,
světla se blíží, už přepluly plot,
z půdy je navádím, na čele mám pot.

Hasiči rozbili z ulice okno,
snaží se dovnitř jeden z nich kouknout.

Otvírám oči, ty vole, to byl sen,
z postele skáču na suchou zem,
za oknem sluníčko, zpívají ptáci,
zaspal jsem, v sedm už mám sedět v práci.

Copyright - Roman Fojtík (2014)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.