Když byl mi asi jeden rok,
já neměl v kapse ani flok,
mluvit ještě jsem já neuměl
a sotva slovům rozuměl.

Na sedmý rok, když mi táhlo,
vábení školy na mě sáhlo.
Učit se počítat, násobit, krátit,
s děvčaty ve škole osm let trávit.

Pak čtrnáct let mi mohlo být,
já rozhodl se čím vyučit,
studium těžší a složitější,
abych pracovat mohl v zemi zdejší.

V osmnácti jsem byl jako král,
na vojně jsem denně hrál.
S kytarou rok za sebou,
byl jsem státu potřebou.

Copyright - Roman Fojtík (2014)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.