Gadgetka je holka zlatá,

seznámit mě s ní chtěl táta,

jenže byla kreslená,

před ní tvář má zčervená.

 

Když viděl jsem ji poprvé,

mě deset bylo teprve,

ale láska ve mně se zrodila,

když viděl jsem jak kutila.

 

Dnes po letech potkal jsem ji znovu,

já lapal jsem po dechu i pouhém slovu,

znovu probudila ve mně touhy

a stačil na to pohled pouhý.

 

Zadeček jaký každá druhá by chtěla,

pas úzký jako včela,

svůdná myška moje malá,

prostě holka dokonalá.

 

Hej ale to tričko jak se jí vyplnilo,

oko mé to pohledem se nabažilo,

ta tvář, ty oči, prostě bohyně,

zas času mého bude vládkyně.

 

Když kdysi jsem ji viděl, byla takové malé nic,

dnes všimnul jsem si jejích tvarů víc,

a nejen dívat se, já i sáhnout bych si chtěl,

až tak jsem se nad její fotkou rozněžněl.

 

Pryč jsou časy, kdy byl jsem stydlivý,

teď nemám problém říct nahlas své obdivy,

já vyhledám tu svou lásku z mladých let,

a uvidím, zda důvod měl bych neuspět.

 

Gadgetka, jméno znám, ne však příjmení,

v seznamu není k mému zděšení.

 

 

Copyright - Roman Fojtík (2018)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.