Já nejsem blbej, naivní,
vím, že já nejsem o kom sní,
už lásku chtěl bych nevidět,
jen ptákům můžu závidět.

Jak si jen lítaj v povětří,
a nebezpečí nevětří,
svobodní, jsou jen pro sebe,
proč myslel jsem já na tebe.

Chci lítat taky každý den,
ne jenom jednou za týden,
a ptákům já se přiblížím,
s nadhledem všechno uvidím

Důstojnost odložím a s ní
vše, co mě drží při zemi,
ať je to dnes či pozítří
já budu lítat v povětří.

A z toho reje vnadných žen,
co jimi jsem byl okouzlen,
odletím daleko a pryč,
a zemi nenechám svůj klíč.

Copyright - Roman Fojtík (2014)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.