Tahle noc se loudá, hodiny se vlečou,
občas se chceš smáti, občas slzy tečou.
S fotkami idolů prožilas mládí,
toužilas po tom, aby měli tě rádi.
Jeden z nich nevidí, neví, že jsi,
že nejsi hezká - nemysli si,
to není tebou, to není tvou chybou,
avšak tvým mlčením se mu city nerozhýbou.
Řekni mu pár krátkých nevinných vět,
uvidíš, jak pohne se celý mu svět,
pár slůvek: „Ahoj, víš, já tě mám ráda“,
buď dá ti polibek, nebo ukáže záda.
V případě prvním jsi vyhrála lásku,
nebudeš skrývat se za citovou masku.
A když tě odmítne? No tak jdi dál,
nechtěl tě hlupák, bude chtít tě král.
Copyright - Roman Fojtík (2014)
Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.
Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.
Pro další informace kontaktujte: webmastera.