Do dívky se zamilovat
je běh s dlouhou tratí,
kdo se jí dost nevěnuje
ten ji navždy ztratí.

První pohled láska není,
je to pouhá iluze,
dopřej času k poznávání,
ať jsi víc než v obraze.

Na vzhledu prý nezáleží,
tvrdí kolem každý,
to pravé ti jinde leží,
hledej co je navždy.

I já myslel ve své pýše,
že lásku vždy rozpoznám,
a pak volám ze své skrýše,
že se v dívkách nevyznám.

Nejde o to, kdo se zklame,
ale kdo vždy povstane,
a pak tu vždy větu máme:
„To se už víc nestane!“.

A přesto se usmívám dál,
nic z toho mě netrápí,
nestarám se o to. kdy mě
která dívka polapí.

Nedaleko žije ona,
co mou přízeň vyhrála,
myšlenky a všechny verše,
soukromě si vybrala.

Když ji slyším, podlomí se
pode mnou má kolena,
jsem jak šelma, která v kleci
je jak smyslů zbavená.

No, s šelmou vlastně společného
nemám asi vůbec nic,
není to nic podivného,
jsem jen princem z Nemanic.

Kdo ví, zda-li zítra zase,
uvidím ten úsměv její,
i když možná málo zdá se,
přec zázraky se tu dějí.

S radostí jdu ráno opět,
s velkou chutí pracovat,
když vím, že se uvidíme
a stane se co má se stát.

Naděje si člověk hledá,
ztrácí je i nalézá,
když se zklame, zatvrdí se,
srdce má ze železa.

Copyright - Roman Fojtík (2017)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.