Nevím, jak vlastně jsme se domluvili,

kde se setkat a v jakou chvíli.

 

Čekám na rohu,

čekám, dočkat se nemohu,

autobusem, říkala jsi, přijedeš,

čekám, kde radniční je věž.

 

Autobus přijel, ty z něj jsi vystoupila

nádherná krásná, jako letní víla.

Tobě vstříc ze stínu vycházím,

už vidíš mě, jak k tobě přicházím.

 

Rozzáříš se a naproti mi letíš,

 

Objetí, které přes minuty trvá.

Objetí, které emoce schová.

Říkám: „Ahoj, rád tě vidím“,

políbím tě – koukej, se nestydím.

 

Jdeme tam, kde můžem spolu být,

tancovat, mluvit, trochu se pobavit.

Místo v baru, které vyhovuje, hledáme,

vedle sebe si potom sedáme.

 

Pití objednáme, pak zábava jde plným proudem,

škádlím tě a provokuju,

čím dál víc tě okukuju.

Vynadívat se nemohu,

osvětluješ večer víc než měsíc oblohu.

 

Pak začali hrát pomalé a sladké věci,

říkám: „ pojď tančit se mnou přeci“,

za ruku tě beru a tančit spolu jdeme,

pohledy vyměňujeme si němé.

 

Jen tajemně se stále usmíváš,

o tom, jak krásně ti je, mi povídáš.

Polibkem umlčím tě, nic jiného mě nenapadlo,

hudbu nevnímám, objímám tě, pod šaty necítím spodní prádlo.

 

Na sobě máš krátkou černou sukýnku, jasné tričko bílé nad ní,

jsi napjatá jako struna, jako řeka před povodní.

Ač hudba hraje dál, my věnujem se jen jeden druhému,

navzdory chladné noci, navzdory večeru vlahému.

 

Při tanci v polibcích cítím, jak dychtivá jsi stále,

já rozhlížím se po barovém sále,

za ruku tě beru a do ústraní táhnu,

tam při líbání pod tričko ti sáhnu.

 

Při doteku tělem svým se zachvěješ,

podíváš se na mě, tiše se usměješ.

Opřená o stěnu chodby, vzrušená,

oba víme, co to znamená.

 

Avšak lidí je tam stále moc,

já netoužím jim říkat o pomoc,

o samotě jenom s tebou být,

chci někam do ústraní se vypařit.

 

Majitel podniku chápe, s ním dlouho se známe,

kývne, že nahoře v patře připravené útočiště máme.

Po schodech běžíme, žádostiví, plní chtíče,

jsme plni touhy, hledám od pokoje klíče.

 

Pro objetí tvé trefit do zámku se nemohu,

pak konečně neschopnost rukou přemohu.

V objetí polibků do místnosti vplouváme,

ostych, obavy, nic z toho nemáme.

 

Tričko přes hlavu ti svlékám

a v polibcích dolů po těle na kolena stékám.

Na šaty náladu už nemám, ty rychle z tebe strhnu,

pak na tebe se, já ďábel, vrhnu.

 

Chvílemi dravá, chvílemi lvice,

chvílemi něžná nahá slunečnice.

Pod mými doteky tála jsi jak velká silná řeka,

já cítil, jak vzrušení do těla ti vtéká.

A propletená byla naše těla,

ty vzrušením jsi se celá chvěla.

Milování, které nedá se k ničemu přirovnat,

při myšlence na to červenám se snad,

já každý kousek tebe líbal,

pak přišel ten mocný silný příval.

 

Roztřepaná, neschopná pohybu jsi byla,

zažila jsi o čem dosud jsi pouze snila.

…..

…..

…..

…..

…..

 

Ještě po chvíli se stále chvěješ,

a zůstat tak napořád si přeješ.

Pocity, myšlenky, svět s tebou se točí,

ta žízeň touhy ti plyne z očí.

Zhluboka dýcháš, na zádech, oči zavřené,

nasycená touha, tělo znavené.

 

Ležím na boku vedle tebe a sleduji,

každý pohled tvému tělu věnuji,

pod nádechy prsa zvedají se,

.. ..tiché výdechy….

 

Pomalu, tiše, ruku zvedám,

po tváři tě hladím, říkám „má něžná madam“

 

Ležím dál, ty pomalu vstáváš,

sleduji, jak zpět šaty na sebe si dáváš,

i tričko zakrývá ti zpět zase tvé tělo

které mnoho andělů by chtělo.

 

Oči radši zase zavírám,

ke spánku bohů, ukojen, se ubírám.

Ty naposledy nakláníš se ke mně, šeptáš,

jedna malá věta, nic víc, na nic se neptáš.

 

„Já vždycky věděla,

že v sobě ďábla máš i anděla,

sbohem můj anděli, teď pryč už musím jít,

loučím se, jdu jiný život žít.

 

Ve dveřích zastavíš, otočíš,

úsměvem se mnou se rozloučíš.

 

Dveře zavřely se, já usínám,

s myšlenkou jak velké štěstí mám.

Kochám se ve snu tou myšlenkou,

že, xxxxxxx, byla jsi mou milenkou.

 

 

 

 

Copyright - Roman Fojtík (2017)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.