Kolikrát chodil jsem kolem něj mlčky,

koruny vítaly zbloudilé kočky.

Jeden rok za druhým nehnul se z místa,

že ho tu najdu vždy, byla věc jistá.

 

Kolik jen vyslechnul mých tajných přání,

soucitně po každém větve své sklání.

Bolesti srdce kolikrát slyšel,

o kolik listí kvůli mě přišel.

 

Po celá léta podobu mění,

přesto však odolá při bouřce hřmění.

Odvážně stojí, hrdě a důstojně,

při vánku listí ševelí pokojně.

 

Na jaře rozkvétá do barvy živé,

nemyslí na sníh, který byl dříve.

Měsíců pár zelený trvá,

pak listí opadá a zima je znova.

 

Jako strom života v zahradě Ráje,

stojí a čeká na moje báje,

na moji ódu na přírodní sílu,

kdy přísahám, že do ruky nevezmu pilu.

 

 

Copyright - Roman Fojtík (2014)

Foto: Lucie Hvězdová

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.