Jen pro ně tu stojíš,
jen pro ně chceš hrát,
za zvuků kytar
se cítíš akorát.

Její krk jen dychtí
po něžnostech tvých,
Randy Rhoads už z plakátu
nápad nový dých.

Zas nová akce, nová noc,
na hraní se těšíš moc,
lidi dychtiví až rozdáte si to na place,
kytaro laď, jdem zas do práce.

Světla neonů, oči žhnoucí,
lampy žhavené, repro řvoucí,
bubeník ten jede, rychlost hlídá,
sloka sloku, refrén sólo střídá.

Zmítající těla, vlasy letí,
kam dospěli jsme od květinových dětí?
Srdce, dupák, stejným taktem jedou,
kytary si radostí jenom předou.

Basa brble jak řeka při povodni,
když sólo jede ve své lince spodní,
zpěv zaplní prostor celý,
tvrdost srovnáváš si s ocelí.

Ač vím, že hvězdou být nemám naději,
tak tóny kytar mám dál raději.
Klid neměl bych a nebudu mít více,
jen do hudby směřují mé investice.

Jen na pódiu stát a lidem být tím blíže,
ať nechá ostatní nabídky si pekel kníže.
A tak ptám se co přát si víc?
Hrát dál jako trubadúr, jako princ z Nemanic.

Copyright - Roman Fojtík (2016)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.