Jak tak sedím na stavbě
tak podléhám obavě,
že zima stavbu zastaví
a ledovou tvář nastaví.

A tak chytám druhý dech
a mráz mi běhá po zádech,
jen topení tu pomůže,
když slunce zahřát nemůže.

Mě teplo je jen za oknem
a zima říká pojď už ven,
já myslím že je vlezlá,
když i voda před ní zmrzla.

Jen Oskar ten se schovává
a paprsků víc nedává,
co provedli mu bídní lidé,
čeká v teple než k nám přijde.

Pásy skřípou, motor běží,
hlavně že teď už nesněží.

Copyright - Roman Fojtík (2014)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.