Sen přestává být snem,
když už je noc nad ránem,
dívám se, jak odchází pryč
od jaké brány má klíč?

Ač jsem tu sám a zamčený,
jen pořád krčím rameny,
nechápu, jak dostal se ven,
dveře mám zamčené jen.

Já ale víc jsem si přál,
mě lepší sen se dnes zdál,
svůj osud změním v jiný,
na to snad nejsem líný.

Copyright - Roman Fojtík (2014)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.