Před dlouhými vlasy, které´s měla,
má ústa často oněměla.
nebyl jsem sto vypraviti hlásku,
říct mám tě rád, či vyznat ti lásku.

Mnohdy měnila jsi barvu jako matka příroda,
mít paletu barev byla zřejmě výhoda.
Kterou vybrat, jakou na hlavu si dát?
Když dáš blond anebo hnědou, všimnu si tě snad?

Byly dlouhé jako koní hříva,
často já viděl, jak z ramenou ti splývá.
Při chůzi vlnily se jako s větrem tráva,
netušil jsem, která barva je ta pravá.

Po čase, po době dlouhé,
jsou z hřívy krátké vlasy pouhé.
Avšak sluší ti to ještě více,
rozkvetla jsi jako slunečnice.

Dnes pod závojem krátkých vlasů
je vidět tvého krku krásu.

A co říci ti dnes na závěr?
Místo rtěnky úsměv na ústa si ber.
Buď jen od přírody zbarvená,
ty víš, co myslím, že to znamená.

Copyright - Roman Fojtík (2017)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.