Moudrost lidskou velice jsem poznat chtěl,
nic než marnost nad marnost jsem neviděl,
čím vědění má člověk více,
tím bolesti rozhoří se v oheň z malé svíce.

Moudrý člověk v hlavě má oči,
hlupák temnotou jen kráčí,
poznal jsem však, že oba úděl stejný mají,
fyzickou smrtí oba umírají.

Moudrost prosvítí tvář člověka
i tvrdost jeho tváře změní,
moudrost od stvoření světa, odvěká,
ta, jež dává sílu k pění.

Copyright - Roman Fojtík (2017)

Výše uvedený text podléhá autorským právům, aby se zabránilo zneužití. Bez písemného souhlasu autora nesmí být vytištěn ani přeložen.

Povolení je však uděleno ke stažení, tisku nebo sdílení za předpokladu, že je distribuováno zdarma a za předpokladu, že nebudou prováděny žádné změny a za předpokladu, že bude uvedeno jméno autora a odkazem na tuto stránku a pokud toto prohlášení o autorských právech bude uvedeno na každém výtisku.

Pro další informace kontaktujte: webmastera.